Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Mafie, špagety, černé kníry...“ CADAVER MUTILATOR sú rovno zo sicílskeho Palerma, takže s týmto úvodom nenarobia nič.
Majú za sebou zamotaný príbeh o tom, ako sa z jednej kapely, založenej v roku 2003, stali v rokoch 2007 – 2008 dve, obe v tom istom regióne pôsobiace pod tým istým menom. Tí druhí, vlastne pôvodní CM sa potom premenovali na HUMATOR, oba spolky si nejako podelili skladby a momentálne je aktívny hlavne CADAVER MUTILATOR, založený v roku 2007.
Kapela má na konte demo z roku 2008, EP „Nechronicles“ vydané o rok neskôr a 25. apríla tohto roku u ruských Inherited Suffering Records (za ktorými sú typy z ABOMINABLE PUTRIDITY) vyšiel prvý dlhohrajúci album tejto verzie CM. Nahrala ho zostava Marcello Triollo (basgitara), Tony Pulmanino (gitary), Paride Mercurio (vokály), Giovanni Scortino (gitary) a Lorenzo Reina (bicie).
Nahrávka obsahuje deväť skladieb v časovom rozsahu 31:44. Žánrovo ide o brutálny death metal amerického strihu, pre ktorý Taliani majú celkom vyvinutý cit. CADAVER MUTILATOR sú inšpirovaní hlavne východným pobrežím a oblasťou New Yorku. Hrajú surovo, útočne a energicky, skôr priamočiaro a v ich tvorbe sa dá vypozorovať inšpirácia takými pojmami ako INTERNAL BLEEDING, DEHUMANIZED, PYREXIA a tiež DYING FETUS - hlavne tam, kde do popredia vystupuje hardcoreový groove spracovaný v deathmetalovom duchu.
V takýchto momentoch zídu na um aj CRIMINAL ELEMENT a pri svižnosti a chytľavosti si spomeniete na MISERY INDEX. „Ameriku“ majú Sicílčania naštudovanú, ale pár vokálov v šestke „Code Terror“ vás zemepisne usmerní.
7,5 / 10
Murder Death Kill (2013)
Nechronicles (EP) (2009)
Pre-Production Promo (2008)
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
